V domečku pro panenky

Střešní okna v domečku pro panenky, to byl vážně před třiceti lety velký luxus. Jen tak někdo tohle doma neměl a já se tím jaksepatří chlubila. Ne ale tak, že bych se vytahovala, ale zvala jsem k nám návštěvu za návštěvou a každému jsme ho ukazovala, ale i každý si s ním mohl pohrát. Nebyla jsem tedy žádný lakomec, nýbrž takový ten zdravý chlubil, který se chce podělit o takovou nádheru. Měla jsme vždy ráda, když jsem měla radost já, aby ji měli i ostatní.

U dětského auta

Hračky jsem vždycky milovala. Když jsem byla malá, větší, i teď, když jsem dospělá. Jsou tak úžasné a poskytují dětem radost a zábavu. Co může být víc, než dětský smích a nefalšovaná radost. To prostě nikdy nemůže nikoho normálního omrzet. Třeba jako když jsme dali našemu synovi auto, jež mělo střešní rolety, a on se z toho mohl zbláznit radostí. To jsou zážitky, které nikdy ze své hlavy nemůžete vytěsnit.